Projekt Setkání s rysem
Rozhovor s Martinem Tomášem
(ochranářem kočkovitých šelem)
Můžete nám ve stručnosti představit Váš tým?
Je to jednoduché. Hlavní hvězdou je náš rys Blondýn. Může být součástí projektu jen shodou náhod. Rysí máma se pro svůj zdravotní problém o něj nestarala, tak musel péči převzít další důležitý člen naší party, zoolog Zooparku Zájezd Jirka Marek. Blondýn si takto zvykl na lidi a zatím je mu s nimi dobře. Taky bychom se neobešli bez organizace vedené Jirkou Benešem, profesně manažerem péče o zákazníky, který také vede prezentace na školách. Já mám jako hlavní náplň všechno mluvení, sic mě živí vzdělávání dospělých.
Co Vás přivedlo k nápadu seznámit veřejnost s problematikou rysů touto interaktivní formou?
První idea přišla na kafi s Pavlem Hubeným (ředitelem NP Šumava). Říkali jsme si, že spousta trablů spojených s ochranou přírody tkví v nevzdělanosti. Čím méně lidé o problematice ví, tím méně je zajímá a tím jsou snáze manipulovatelní. Pak se narodil Blondýn a po zjištění, že je mu s lidmi dobře, nás napadlo zkusit udělat první Setkání s rysem. To bylo na začátku prosince 2014. Dopadlo dobře a rozjeli jsme to ve větším. Aktuálně se blížíme k sedmi tisícům účastníků. Všichni tři se navíc rysí a šelmí problematice aktivně věnujeme.
Kolik se aktuálně pohybuje rysů na území naší vlasti a kde případně na ně můžeme při procházce lesem narazit?
Tohle je těžká otázka, ale zkusím to poskládat. Poslední oficiální čísla z regionu širší Šumava-Böhmerwald-Bavorský les z roku 2013 říkají 61 rysů. Po zmizení rysů z Novohradských hor a úbytku v Blanském lese a při odpočtení rysů žijících výhradně v Rakousku nebo Bavorsku se na jihozápadě dostaneme kousek nad číslo 40. V Beskydech a Javorníkách to bylo loni 11 rysů. Velmi nepodloženě se občas objevují rysi v Jeseníkách, na Broumovsku, v Krkonoších a Českém Švýcarsku. Započítáme-li i loňská koťata a budeme-li spíše optimističtí, můžeme se dostat na čísla kolem osmdesáti. To je velmi, velmi málo při pohledu na možnosti naší krajiny. Zvláště pokud se dnešní čísla porovnají třeba s čísly kolem roku 2000. To bylo jen v samotné Šumavské populaci více zvířat.
Je rys nebezpečný pro člověka?
Ve volné přírodě ne. Člověk rysa nezajímá, spíš se mu navíc straní. Málokomu se podaří živého divokého rysa pozorovat delší dobu. Jiné už to ovšem může být s rysy, kteří jsou chováni v zajetí. V kleci zvíře nemá kam odejít, v tomto prostředí už se nedá nebezpečí útoku vyloučit. Rys není domácí mazlíček.
Jak bych se měl při setkání s ním v přírodě chovat?
Ideálně nedělat nic a užívat si toho kontaktu. Delší kontakty jsou vzácné, ale občas se poštěstí. A když se podaří i fotografie nebo video, může se stát, že pak lidé věnující se rysům v dané oblasti dokáží pozorovaného rysa i identifikovat.
Dostává rys svému jménu a je skutečným ostrovidem?
Jako všechny kočkovité šelmy má své oči velmi přizpůsobivé různým světelným podmínkám, takže zrak dokáže využívat i v těch velmi špatných. Ostrovidění navíc doplňuje ještě ostroslyšením. V dobrých podmínkách dokáže větší zvíře včetně člověka slyšet i na stovky metrů.
Nyní se dostáváme k Blondýnovi. Odkud se vlastně vzal nápad pojmenovat rysa Blondýn?
Je to jednoduché. Naši divocí rysi mají převážně kontrastnější zbarvení doplněné výrazným skvrněním. Blondýn je spíše jednobarevný, světlejší. Takže proto Blondýn. Jinak svým zbarvením spíše odpovídá skandinávským rysům ostrovidům.
Proč došlo k osvojení rysa člověkem? Kde se narodil? Bude se někdy moci vrátit do volné přírody?
Blondýn je potomkem chovného páru rysů ze Zooparku Zájezd, malé ZOO kousek od Prahy, vedle Buštěhradu. Jak už jsem říkal, rysí máma měla zdravotní problém, ze kterých se sama dostala, ale o koťata se nestarala. Proto už třetí den přebíral péči Jirka. Dvě koťata už nezachránil, Blondýna se podařilo vypiplat. Návrat do volné přírody už ovšem možný není. Takový projekt je extrémně náročný a rizikový. Musíte se takovému rysovi věnovat non-stop po dobu dvou let, nahradit mu originální matku včetně rysí výchovy, hned od malička. A i pak není jisté přežití takto vychovaného rysa v přírodě. Před několika lety se o to pokusil Miloš Majda na Slovensku. Podařilo se, Tomáš Hulík o tom natočil krásný dokument Návrat rysov. Ale i ve filmu je vidět, že to není vůbec snadné. Nemluvě o oficialitách kolem podobného projektu.
Předpokládám, že rys má v sobě instinkty z divočiny. Jakým způsobem probíhala jeho výchova, byla-li nějaká?
Rys je kočka, nepokoušíme se ho ochočovat. S mírnou socializací nám pomohly další zvířata, konkrétně kočky domácí. Takže například chodí na záchod na kočkolit. Jak žije s lidmi, mírně upravil i svou denní a noční aktivitu, ale pořád je to rys.
Můžete nám popsat jeho povahu? Čím ho krmíte?
Povaha je typická rysí, kotěcí. Zdraví nás klasickým čelíčkem. Když si hraje, kouše nás a chytá do tlapek. Když mu nedovolíme něco dělat, zlobí se a vrčí. Když je spokojený, přede. A strava je jednoduchá, dáváme mu syrové maso. Blondýn preferuje kuřecí maso na kosti, takže hlavně křidýlka a stehýnka, rád je schroupe celé.
Není nebezpečné mít ho v bytě? Snáší se s ostatními domácími zvířaty?
Sice roste jako z vody, ale ostatní obyvatelé Jirkova bytu si ho dokáží zpacifikovat. To platí i pro hmotnostně menší kočky. Už nějakých kočičích pár facek schytal. A pro člověka je to v jeho kotěcím věku taky v pohodě. Jen je potřeba počítat s tím, že bývá aktivní i v noci, takže se občas prostě nevyspíte. A samozřejmě občas něco rozkouše nebo shodí, když na něco zapomenete.
Jak Blondýn snáší přepravu mezi městy? Bývá nervózní před velkou skupinou lidí?
Cestuje v přepravce a většinou to prospí. A cestuje docela rád. Už si nějak zafixoval, že na konci cest čeká buď nějaké dobrodružství, nebo domov. A nervozita asi není kočičí vlastnost. Blondýn počet lidí neřeší. V novém prostředí je prostě zvědavý. Vždycky si ho projde, prohlédne a nakonec stejně skončí po rysím způsobu někde na parapetu a kouká se z okna. Rysi jsou prostě pozorovatelé.
Rys má teď 9 měsíců, do jaké doby je možné s ním bezpečně absolvovat přednášky, respektive kdy dospívá a co se s ním poté stane?
Začnu od konce. Dospělost nastává zpravidla kolem druhého roku věku. Už víme o nějakých případech, kdy bylo zvíře v pohodě a kontaktní i potom, ale je to vzácné. Spíše počítáme s tím, že bude chtít být klasickým rysím samotářem a bude zpátky v Zoo v hezkém výběhu. A my jsme si už na začátku řekli, že Blondýna stahujeme z projektu, pokud ho přestane bavit být s lidmi. To je pro nás neporušitelná etická linie. A i kdyby byl v pohodě, jak bude růst a nabírat sílu, budeme z bezpečnostních důvodů přímý kontakt omezovat. Moc dobře víme, že je to šelma.
Kolik nyní váží, a jaké maximální hmotnosti může dosáhnout?
Aktuálně má něco přes 16 kilo. Očekáváme, že naroste ke třiceti kilům. Blondýnova originální máma je docela velká rysice. Ale ukáže, až budoucnost, jaký z něho bude rysí chlapák.
Kolika let se rys ostrovid dožívá?
Ve volné přírodě by mohl klidně přes patnáct let. Moc často se to ovšem u nás nestává. Z části za to může přirozená mortalita, z větší části ovšem člověk. Autodoprava a pytláctví. Blondýn, pokud se nic nepředvídatelného nestane, ovšem bude mít delší život. Oproti rysům ve volné přírodě má zdravotní péči a nemá stres spojený s lovem, prostě dostane maso.
Nemáte obavy, že lidé, když vidí Blondýna, si řeknou: „Tohohle mazlíčka bych chtěl domů“?
Víme, že mají mnozí tuhle představu. V rámci prezentace ovšem dostanou i informace o tom, že to není domácí mazlíček, ale šelma. Většina u toho kýve hlavou pochopením.
Vy sám, setkal jste někdy s velkou šelmou v lese?
Ano. Věnuji se wildlife fotografování, takže mám i fotky. Ale přestože o chování šelem něco vím, u některých rysů znám docela dobře jejich domovský okrsek, nepotkávám se s nimi jak na běžícím páse. I pro mě je každé setkání výjimečným zážitkem.
Co Vás a Vaše kolegy nejvíce zajímá na rysech?
To je těžká otázka. Asi nemůžu být konkrétní. Prostě máme rádi kočkovité šelmy. Ale máme rádi i další zvířata.
Aktuálně se objevil případ medvěda u jihomoravských Tvrdonic. Můžeme v budoucnosti očekávat také případy setkání člověka s rysem?
Medvědí vřavu ani nechci komentovat. Odvykli jsme si na život se šelmami a navíc mnoho lidí nedokáže pracovat s reálnými daty a nechává se strhnout jednoduchými a zkratkovitými emočními paušalizacemi. A setkání s rysem už od jejich reintrodukce jsou. Ale nevěnuje se jim tolik pozornosti. Vždycky záleží na tom, jaké PR tomu vyrobí pozorovatel a média.
Názory populace se různí. Někteří jsou pro odstřel, jiní návrat šelem do přírody vítají. Jak vnímáte tuto situaci?
Odstřel je v 99% nesmysl a neodpovídá realitě situace. Homo sapiens sapiens si ovšem dokáže syntetizovat skoro jakékoliv vysvětlení pro posvěcení svého rozhodnutí. A bohužel, dnešní environmentální věda, jak se jí občas podaří šlápnout na kuří oko nějakému byznys nebo politickému projektu, byla devalvována a nemá moc prostoru pro vysvětlování faktů lidem. No a pak tady jsou i historická zájmová sdružení, která rigidně brání své tradice bez ohledu na nová zjištění. Pak můžeme slyšet od často nevzdělaných myslivců, že šelmy do české přírody nepatří. Přestože samy bez lidského zásahu ukazují, že zde mohou být a že nepáchají žádné zásadní škody.
K problematice návratu velkých šelem patří spousta mýtů. Které z nich o rysech můžete uvést?
Jeden z nejhloupějších je, že rys loví pro zábavu. Rys je v podstatě docela mizerný lovec. Má vzhledem ke své stavbě těla docela malé srdce, nedokáže dobře dlouhodobě prokysličovat svaly, takže se strašně rychle unaví. Proto se mu lov častěji nepovede. Od zábavy je to hodně daleko.
I přesto, že je rys u nás chráněn zákonem, stále se nedaří většímu rozšíření. Nemá snad u nás vhodné podmínky k životu nebo může tato situace souviset s pytláctvím?
Já kontext trochu rozšířím. Biotop pro rysa tu je. Monitoring výrazně snížil požadavky na lesnatost a tak by rysi mohli trvale existovat na mnohých místech u nás. Je to jen otázkou ochoty člověka mu dát prostor. Problémy s autodopravou jsou řešitelné docela snadno, horší je to s pytláctvím. Česká myslivost se zatím nedokáže od pytláků očistit. Občas mám pocit, že ani nechce. Bude to na několik generací.
Existuje také názor, že rys „sežere“ všechnu vysokou zvěř a proto je nutné jej myslivci lovit. Jak se k tomu problému stavíte?
Na tuto otázku už jsem vlastně odpověděl, když jsem komentoval mýty. Rys není dobrý lovec, tohle nedokáže. A není to můj pocit, je to věc stavby rysího těla. Větší úspěchy měli rysi jen na začátku po reintrodukci. Zvěř nebyla na predátory zvyklá. Tato situace se ovšem už nebude opakovat. Navíc podle posledních výzkumů rys uloví kolem 50 zvířat ročně. Když na tohle číslo pak aplikujeme podíl srnčí zvěře, který činí u nás zhruba 70%, není to ani 40 srnců za rok. Vzhledem k rozloze území, na kterém žije samotářsky jediný rys, to je méně než jedna srna za rok na území odpovídající výměře jedné honitby. Naprosto bagatelní číslo, zvláště pokud ho porovnáte s mortalitou na silnicích, při sečích nebo i s lovem. Pokud se myslivci bojí úbytku zvěře, efektivnějším řešením by bylo přestat ji lovit. Já si ale nemyslím, že v ČR máme nízké stavy srnčího.
Jak se daří populacím rysa v sousedních státech? Je zde lepé realizovaná ochrana šelem a případně liší se pohled veřejnosti?
Znám hlavně stav na česko-bavorsko-rakouském prostoru. Stejně jako u nás jsou u našich sousedů lidé vážící si přírody a pak ti, co sledují jen svoje cíle a touhy bez ohledu na životní prostředí. V některých ohledech máme s Rakušany i Bavoráky podobnou historii. Takže v obou zemích je pytláctví také velkým tématem.
Pokud chci pomoci návratu rysa a velkých šelem do našich končin, kde a jak se můžu zapojit?
Pokud se chce někdo zapojit aktivně, dobrovolnický program pro monitoring rysa organizuje Hnutí Duha. Každý podzim jsou vyhlášeny akce na Moravě i v Čechách, kde se lidé naučí poznávat a evidovat pobytové znaky šelem. Bez těchto dobrovolníků by výzkum i ochrana šelem byla u nás poloviční. Podobné akce pořádají občas i správy českých chráněných území. Pokud nemá někdo čas nebo energii běhat po horách a lesích, samozřejmě může takový člověk přispět finančně na některý z projektů věnovaný velkým šelmám. I nám lidé přispívají. My všechny takto získané peníze proměníme na fotopasti, nezbytnou pomůcku k monitorování rysů.
Můžete nám prozradit své plány na následující týdny?
Do konce března máme s rysem trochu volněji. Děláme tento projekt ve volném čase, taky musíme pracovat. Takže neplánujeme žádný větší výjezd a náš čas věnujeme pražským školám, protože to máme u nosu. Na začátku dubna se budeme rozhodovat co dál podle toho, jak to bude rys zvládat. Bude-li to možné, opět se rozjedeme zejména do míst, kde rysi žijí nebo mohou žít. O našich akcích se pak lidé dovědí na našem profilu Setkání s rysem: www.facebook.com/meetlynx . Je dostupný i bez registrace na Facebooku.
Velice Vám děkuji, že jste si našel čas ve svém nabitém programu na odpovědi pro naše čtenáře. Rozhovor o projektech Setkání s rysem a Translynx z pořadu Snídaně s Novou naleznete zde. Vstupy jsou v časech 0:52:35 a v 1:11:50. Informace o Zooparku Zájezd jsou k dispozici na webových stránkách.
Fotografie: Martin Tomáš
