Pověry
Velké šelmy, především vlci a rysi, nepotřebují divočinu. Kupříkladu vlci se v Evropě vyskytují v hustě zalidněných zemích (např. Itálie) nebo v krajině značně pozměněné (Polsko, Německo). Jedná se o zvířata velmi přizpůsobivá a zejména vlci jsou schopni migrace až několik set (až 800) kilometrů. Současný areál rozšíření šelem závisí na toleranci a ochotě lidí připustit i v kulturní krajině s vyšším podílem lesa výskyt divokých vrcholových predátorů, jako je vlk nebo rys.
Rys ostrovid je přísně teritoriální zvíře. K lokálnímu přemnožení tedy dojít nemůže. Pokud je úživnost biotopu nízká, mají rysi větší teritoria. Podobná situace je u vlků, kteří žijí ve smečkách, jež jsou rovněž přísně teritoriální. Ve smečce se rozmnožuje zpravidla jen vůdčí, tzv. alfa pár. Podobně to platí také o medvědech: jejich početnost na určitém území je dána množstvím potravy a sociálními vztahy.
Pokud by šelmy svou přirozenou kořist vyhubily, tak by samy přišly o možnost obživy a vyhynuly by. To, že se tyto šelmy nepřemnoží a svoji kořist zcela nevyhubí, zaručuje tzv. zpětná vazba - pokud v lese žije hodně kopytníků, rys či vlk se začne rozmnožovat, více jich uloví a sníží tak jejich počty. Úbytek potravy následně vede k většímu úhynu mláďat šelem a někteří dospělí jedinci odcházejí do jiných oblastí. Kopytníci se tak mohou opět rozmnožit a vše se opakuje.
Je pravda, že rys se živí i menšími savci a ptáky, ale to rozhodně nepředstavuje pro tetřevy hlavní hrozbu. Z uměle odchovaných tetřevů vypouštěných na Šumavu, do Českého lesa a Krušných hor bylo 76 % všech známých úmrtí (telemetricky sledovaných jedinců) zabito liškou nebo kunou.
Jde o nedorozumění: Ochrana přírody je směřovaná na druhy, které jsou vzácné a ohrožené vyhynutím. Srnčí ani jelení zvěř ohrožená není, ročně se ji sloví několik desítek tisíc. A dále šelmy představují tzv. vlajkové druhy - ochranou těchto pro veřejnost atraktivních druhů chráníme i mnohé další, méně charismatická zvířata, rostliny, celé ekosystémy a ekologické procesy a vazby. Když ochránci přírody prosazují biokoridory nebo vybudování tzv. zelených mostů pro velké šelmy, prosazují tím průchodnost volné krajiny pro všechny volně žijící živočichy, včetně myslivecky využívané zvěře. Obdobně z vyhlašování rezervací a klidových oblastí pro medvědy profitují další živočichové ohrožení zvýšeným turistickým ruchem nebo drobní bezobratlí živočichové ohrožení ztrátou cenných lesních porostů, kteří mohou být ohroženi podstatně více, ale nejsou zákonem chránění.
Jediná reintrodukce velké šelmy v České republice se týkala rysa a proběhla na Šumavě mezi lety 1982-89. Na tehdejší dobu byla akce velmi dobře připravená - proběhla pod taktovkou našich předních odborníků, uskutečnila se konference o ochraně rysa a se záměrem souhlasily tehdejší lesní závody. Je na místě zdůraznit, že na Šumavu byli vypouštěni rysi z volné přírody - ze slovenských Karpat. Rysi odchovaní v zajetí většinou nejsou schopni si ulovit svou kořist nebo mohou být lidem nebezpeční.
Rys za noc většinou nezkonzumuje více než 1,5-3 kg masa (pokud je vyhladovělý tak výjimečně i 4 kg), ke své kořisti se proto vrací opakovaně zhruba 5 dní. Pokud srnčí strhne u krmelce a při svém návratu druhý den zjistí přítomnost další přikrmující se zvěře, jeho instinkt ho vede k lovu této zvěře. To však rysovi nemůžeme mít za zlé: neloví ze zábavy, ale ze své podstaty. Částečným řešením je umisťování krmelců do přehledných míst, nejlépe v listnatých porostech, využívání více menších přikrmovacích míst, aby se zvěř dlouhodobě neshlukovala na jednom místě a v případě napadení rysem se mohla přikrmovat jinde.
Projekt vlčích a rysích hlídek je vzdělávací a zájmovou aktivitou, která prostřednictvím tzv. občanské vědy zapojuje dobrovolníky do ochrany a výzkumu velkých šelem. Každým rokem probíhá několikadenní školení nových dobrovolníků o biologii a ekologii velkých šelem, jejich monitoringu a zásadách bezpečnosti pohybu v horách. Jeho součástí jsou i terénní pochůzky. Seminářů se účastní odborníci, zástupci Správ CHKO a národních parků. Mezi hlídkaři jsou jak začátečníci, kteří se teprve učí, tak lidé, kteří mají s monitoringem mnohaleté zkušenosti - mnozí z nich jsou právoplatnými strážci přírody a pomáhají naopak k dodržování klidu usměrňováním neukázněných turistů nebo motorkářů. Svou účastí na projektu se zavazují k dodržování zákonů i pravidel správného chování v přírodě. Vlčí hlídky získaly uznání řady odborníků a ochranářských institucí.
Organizátoři hlídek samozřejmě uvítají veškeré připomínky ke své práci a v případě jakýchkoli námitek budou rádi, budeš-li Hnutí DUHA Šelmy neprodleně kontaktovat.
Na Slovensku dochází k legálnímu lovu vlků od 1. 10. do 31. 1. To představuje vážný zásah do struktury vlčí populace a jistě ovlivňuje také početnost vlků u nás. Vlčí hlídky však odstartovaly v roce 1999 v Beskydech poté, co se vlci (v roce 1994) poprvé objevili v Beskydech a navzdory plné zákonné ochraně byli ilegálně loveni.
Vyhýbáme se paušalizovanému obviňování myslivců z ilegálního lovu velkých šelem. Anketa pracovníků Akademie věd však ukázala, že přítomnost velkých šelem považuje zhruba třetina myslivců za pouze negativní a 20 z 204 oslovených se dokonce v anonymním dotazníku přiznalo, že rysa nelegálně střelilo. Hnutí DUHA je však názoru, že většina myslivců velké šelmy ve svých honitbách respektuje a pytláctví se týká jen menší části myslivecké obce. S Českomoravskou mysliveckou jednotou jsme uzavřeli dohodu o vzájemné spolupráci, která se týká např. oboustranné podpory odměny vypsané na dopadení pytláka velkých šelem. Společnou snahou obou organizací je dodržování všech zákonných norem, tak aby pytláci z řad myslivců nepoškozovali myslivosti její jméno.
Velké šelmy pomáhají udržovat v přírodě rovnováhu a chránit zdraví lesa. Vlci a rysi v lese loví jeleny, divočáky a srnce. Ti se tak nemohou přemnožit a tím škodit lesu. Pokud jsou totiž býložravá zvířata přemnožená, doslova spásají mladé stromky, okusují sazeničky a brání tak obnově lesa. Ten potom potřebuje umělou pomoc a ochranu stromků oplocenkami nebo nátěry, které zvěř odpuzují. Umělá ochrana lesa před zvěří je nejen náročná, ale také velice drahá. Celkové škody způsobené zvěří se odhadují na jednu miliardu korun ročně.
