Karkulka lhala?
Tvoji předci, staří Slované, nás vlky uctívali - věřili, že je chráníme před démony, požíráme zlé víly a čerty. Po zimě, na počátku zemědělského roku si mládenci oblékali vlčí kožichy a chodili se zpěvem po vsích. Pradávné tradice se však časem dostaly do střetu s křesťanským pohledem na svět. Pohanské uctívaní všeho živého, úcta ke stromům a pramenům, to vše bylo zapomenuto a z vlka se stal symbol lstivosti, zla a ďábelských sil.
Ještě dnes vystupujeme v některých filmech a pohádkách jako krvelační zabijáci. Takovou pověst si snad nezasloužíme! Ve skutečnosti jsme velmi plachá zvířata a člověku se vyhýbáme. Za několik posledních století se nenašel v Evropě důkaz, že by některý z mých bratrů kdy zabil člověka. Víte, my nepovažujeme člověka za kořist, ale za tvora, který může být nebezpečný. Neznamená to, že Vás lidi nemůžeme chvilku pozorovat, jste totiž docela zvláštní.
My vlci jsme velmi inteligentní, hraví, věrní druhové a oddaní rodiče. Toho si už před dávnými časy všimli indiáni a učinili z nás kladného hrdinu mnoha legend a příběhů.
Tvůj přítel vlk
Další kapitoly:
Fotografie: Karel Brož, Jaroslav Vogeltanz
